Svatý Martin sice nepřijel na bílém koni, ale přišel! Všichni jsme jej viděli, když jsme s rozžatými lucernami a za zpěvu písniček procházeli průvodem kolem naší školy. Podělil se s námi o zlaté podkovy, které zdobily jeho pouť, a byl nám tak nejlepším příkladem při slavení tohoto svátku štědrosti, soucitu a ztišení.
Náš společný čas jsme zahájili v teple našich učeben, které se světlem luceren zázračně přeměnily v kouzelný prostor, ve kterém jsme se mohli společně přesunout v čase. Legendu o svatém Martinovi nám děti zahrály tak překrásně a procítěně, že jsme se mohli stát přímými svědky Martinova štědrého skutku, kdy se se žebrákem podělil o svůj plášť. Žebráka jsme pak naživo potkali i během našeho průvodu lesem a děti se s ním také mohly podělit. Ne o svůj oděv, ale o svatomartinské rohlíčky, které společně napekly.
Na konec slavnosti jsme společně hodovali. Stoly se prohly pod štědrostí všech nás všech. I na husu došlo a všechny ty dobroty jsme si mohli společně vychutnat u zářivých plamenů ohňů, které nás i přes studené listopadové počasí nenechaly prokřehnout.
